Vraždy podle Grimmů

Craig Russell                              

Překlad: Markéta Cukrová
Nakladatelství: DARANUS
Rok vydání: 2011

Když se v německém Hamburku objeví mrtvola neznámé dívky s prapodivným vzkazem, vrchní komisař Fabel ihned tuší, že se nejedná jen tak o nějakou vraždu, ale o dílo psychopata. Jakmile však začnou přibývat mrtvoly, všechny označené svými vlastními zvláštními vzkazy, kriminální tým detektiva Fabela pochopí, že je na stopě vrahovi tak unikátnímu, že se s ním doposud nesetkali. Vychází totiž najevo jasná a nepopiratelná spojitost mezi vraždami a notoricky známými pohádkami bratří Grimmů. Vyšetřovatelé jsou postaveni před nelehký úkol, musí rozluštit vzkazy, které neznámý pachatel na každé mrtvole zanechává, a pochopit jeho myšlení, aby mohli předvídat jeho další kroky. Přitom je neúprosně tlačí čas, nad kterým málokdo zvítězí.

Tento úspěšný román skotského autora Craiga Russella je skutečně zážitek, který stojí za to.  Ačkoli normálně detektivky či thrillery podobného typu nepatří mezi mé nejoblíbenější knižní žánry, Vraždy podle Grimmů mě doslova nadchly. Tato kniha, která velmi obratně užívá tématu oblíbených německých pohádek bratří Grimmů, vás pohltí hned v úvodu a až do přečtení vás nepustí. Dovoluji si říct, že je to jedna z těch knih, které přečtete prakticky jedním dechem.

Kriminální zápletka, konkrétně honba sériového vraha, se odvíjí tak rychle a dynamicky, že je čtenář okamžitě vtažen do děje. Kniha neobsahuje žádné nudné, vleklé pasáže a s každou další stranou se zápletka stále více a více vyostřuje. Ke konci má přímo závratný spád, který vám nedá spát, dokud nedočtete poslední stranu. Velkým kladem Vražd podle Grimmů je podle mého názoru mistrnost, kterou autor prokázal při boji s velkým strašákem všech detektivek a thrillerů – předvídatelností. Troufám si říct, že až do samého konce a finálního rozuzlení má čtenář jen pramalou šanci uhodnout, kdo je vrahem a jak to celé bylo, což této povedené knize krásně dodává na požadovaném napětí. Co bych Vraždám podle Grimmů naopak vytkla je využívání některých německých výrazů (Herr Kriminalhauptkommisar, Frau, Fräulein..), které se zde jeví jako zcela nadbytečné a občas českému čtenáři znesnadňují čtení.  To je však spíše nedostatek překladu, než knihy samotné. 

Čtení s Ondřejem Buddeusem

Nemáte program na zítřejší večer a vymýšlíte kdeby, coby? Pak si rozhodně nenechte ujít autorské čtení úspěšného českého básníka současnosti, Ondřeje Buddeuse.

Ondřej Buddeus je autorem básnického experimentu "55 007 znaků včetně mezer", což je dílo, které vydal roku 2011. Dále vydal několik dalších úspěšných básnických sbírek a roku 2013 získal Cenu Jiřího Ortena za sbírku s názvem "Rorýsy".

Akce se koná pod záštitou městské knihovny v Praze.

Místo: Pojízdná knihovna, Náplavka u železničního mostu
Čas: 19:30-21:00
Cena: zdarma

O mé maličkosti

Zdravím,
náhodný návštěvníku mého blogu! Děkuji za návštěvu, byť je třeba náhodná a zcela nezáměrná :)

Jelikož nejsem zastáncem naprosté anonymity, která vládne dnešnímu světu a jelikož nemám co skrývat, ráda bych se ti tu teď krátce představila. Mé jméno je Lucie (Lucka, Lucy či jakkoli jinak) Prokopová. Před mnoha lety (roku 1991) mě moje maminka v jedné pražské porodnici, za parného letního dne, přivedla na svět. A od té doby jsem jí připravila hodně starostí (a snad i radostí). Vždycky jsem byla spíš uzavřené dítě, které si vydrželo i hodiny hrát o samotě. A tak to zůstalo do teď. Z uzavřeného dítěte se stala lehce samotářská a introvertní žena s pár přáteli, která je nicméně zcela spokojena se svým životem a (většinou) naplněna životním optimismem :) Myslím, že právě moje introvertnost je to, co mě dovedlo k tomu, že jsem si natolik oblíbila knížky a tiché chvilky (či hodiny) strávené pouze v jejich společnosti a zcela ponořená do jiných světů. A právě tato obliba se stala důvodem k tomu, abych si založila (jeden z mnoha) knižních blogů.
Naprostá většina knih, které přečtu, ve mě nechává nesmazatelnou stopu, jakýsi otisk jiné reality, a silné dojmy (občas i emoce). A právě o ně bych se s vámi, drazí přátelé, ráda podělila. Uvědomuji si samozřejmě, že osobní dojmy a pocity cizího člověka nejsou to, co většina z nás na internetu hledá, proto jsem se rozhodla zde také uvádět literární kritiky usilující o objektivitu (domnívám se, že žádná kritika nikdy nemůže být zcela a bezvýhradně objektivní).

No a kdo, že tedy jsem? Jsem studentka psychologie a lektorka anglického jazyka se zaměřením na děti. S dětmi pracuji ráda, i s lidmi obecně. Kromě čtení ráda fotím, cestuju, zajímám se o historii, miluji zvířata...Je toho spousta, co bych o sobě mohla říct, ale tím vás nebudu zatěžovat :)

Mějte se krásně a užívejte každý den!

Lucka