Ale teď už k Srí Lance. Cestopisů o této oblíbené cestovatelské destinaci najdete na internetu mraky, proto si nemyslím, že bych tady mohla přijít s něčím objevným. Přesto jsem se rozhodla naše zkušenosti a postřehy sepsat. Třeba někomu přeci jen budou užitečné. A pokud ne, budeme mít alespoň zápis do cestovatelského deníčku. :) Níže uvedené informace jsou psané formou cestopisu. Hodnocení jednotlivých hotelů můžete najít na mém profilu na TripAdviseru, Orientační budget na konci cestopisu.
Na úvod bych chtěla říct jedno. Na Srí Lance jsme narazili na lidi, kteří se tam jeli čistě rekreovat na pláž. Samozřejmě i to je možnost, pokud se chcete uprostřed zimy vykoupat v oceánu. Nicméně podle nás je to hrozná škoda. Srí Lanka, byť už turisticky zprofanovaná, je neuvěřitelně nádherná země. Všudypřítomná "džungle" vám vezme dech, procházky po starých vykopávkách jsou skvělým zážitkem samy o sobě a přičichnutí ke srí lanské kultuře (byť jen experimentováním s místní kuchyní, návštěvou nějakého toho buddhistického chrámu nebo promluvou s místními) vás jednou pro vždy poznamená - v tom pozitivním slova smyslu, samozřejmě. Rekreovat se můžete na pláži v Chorvatsku, a to levněji. Ale garantuji vám, že to, co na Srí Lance, v Evropě prostě neuvidíte a nezažijete. A nemusíte se cesty bát ani když jste cestovatelští nováčci. To jsme my taky a všechno jsme zvládli bez jediného zádrhelu. Srí Lanka je v porovnání s jinými zeměmi asijského kontinentu velmi bezpečná a navíc "tourist friendly" země. Místní jsou navíc díky svému buddhistickému založení většinou velice přátelští, bezkonfliktní a tolerantní lidé, ochotní pomoct, když je třeba.
Cestu na Srí Lanku jsme začali plánovat v říjnu 2018, kdy jsme si koupili letenky. Jelikož jsme jako dva pracovně vytížení živnostníci byli vázáni konkrétním termínem cesty, nekoupili jsme letenky tak výhodně, jak by to šlo. Jedna nás vyšla na 14 tis Kč. V případě, že je Vám termín jedno a hlídáte si akční lety, můžete letět kolem 10 tis, nízkonákladově (bez odbaveného zavazadla) i levněji. My jsme letěli s Aeroflotem (respektive Rossiya Airlines) s přestupem v Moskvě. Musím říct, že jsem se letu s ruskými aerolinkami zpočátku trochu bála, ale nakonec jsem byla příjemně překvapena. I když mají stará letadla, tak úroveň služeb byla poměrně vysoko. Jedinou výtku jsme měli k nefungujícím obrazovkám při letu z Moskvy do Colomba.
Jak už jsem psala, byla to naše první společná cesta do Asie, a proto jsme chtěli mít jistotu, že vše klapne a nebudeme se muset stresovat s místní MHD. Proto jsme pro své putování po ostrově využili služeb vlastního řidiče, sjednaného přes agenturu Sri Lanka Tour Driver. S majitelem agentury, panem Praneethem Prasankou, jsme si dopředu domluvili přesný itinerář cesty na 7 dní. Veškerá komunikace probíhala po e-mailu. My jsme poslali panu Prasankovi poptávku s uvedením míst, která bychom chtěli vidět a on nám sestavil návrh cesty. Po pár úpravách jsme si itinerář definitivně odsouhlasili a vše bylo domluveno. Vedle samotného řidiče nám agentura zařídila také ubytování v cílových destinacích. Cena služby byla 750 USD (tedy cca 17 tis Kč) pro dvě osoby na 7 dní. Cena zahrnovala pronájem auta i s řidičem, ubytování v hotelích dobré kvality a se snídaní a ubytování pro řidiče. S agenturou pana Prasanky jsme byli obecně spokojeni a můžeme doporučit - cestování s vlastním řidičem vám opravdu ušetří spoustu času, což jsme ocenili (na celou dovolenou jsme měli 11 dnů). Ale pozor - zdůrazněte už v počátku, že si přejete anglicky mluvícího řidiče a v případě, že tato úmluva nebude dodržena, nebojte se ozvat. Náš řidič byl sice velmi příjemný člověk a parťák, ale anglicky neuměl takřka vůbec. Z toho důvodu byla jakákoli domluva s ním velice problematická a navíc jsme díky tomu defacto přišli o službu průvodce, protože získat od řidiče jakékoli informace o Srí Lance bylo téměř nemožné. Naštěstí jsme měli příležitost si mile popovídat s jinými Srí Lančany.
DEN PRVNÍ - CESTA DO SIGIRIYA
Po příletu do Colomba nás už řidič čekal na letišti. Vyměnili jsme si dolary za rupie (směnárny na letišti jsou obecně důvěryhodné a dodržují reálný kurs) a koupili si lokální SIM karty od největšího místního poskytovatele - Dialogu. Cena jedné SIM karty s měsíčním limitem 4GB na den a 5GB dat na noc jsme pořídili v přepočtu asi 150 Kč kus.
Pak už jsme se vydali na cestu k naší první cílové destinaci - do Sigiriye. Na místo jsme dorazili kolem půl 3 odpoledne a byli jsme pěkně vyčerpaní z nočního letu. Podle plánu nás chtěl řidič vzít na jakousi "atrakci" nazvanou "Sigiriya Eco Village Tour with Real Local Lunch". Ukázalo se, že jde o iniciativu rodiny místních, kteří nás chtěli za 50 USD/osoba svézt na krávě a lodičce a pak nám dát najíst. Hrála v tom roli i únava, ale usoudili jsme, že je to jen jedna z pastí na turisty (těch je bohužel Srí Lanka plná, což trochu kazí jinak skvělý dojem) a že nám to za tolik peněz nestojí. Proto jsme slušně poděkovali za nabídku, rozloučili se a požádali řidiče, aby nás vzal do hotelu.
Zbytek dne jsme strávili skvělou večeří a odpočinkem v kouzelném hotýlku s vlastní terasou a výhledem na jezero. Byli jsme ubytování v Goddess Garden, což vřele doporučujeme. Šlo o jedno z nejhezčích a nejpříjemnějších míst, ve kterých jsme na Srí Lance bydleli.
DEN DRUHÝ - POLONNARUWA, PIDURANGAL ROCK
Druhý den jsme se již vypravili na naši okružní poznávací jízdu. Hned ráno jsme se vydali do Wold Heritage Polonnaruwa, což je několika hektarová archeologická rezervace s vykopávkami královského města. Na to, kolik je na Srí Lance turistů, jde o poměrně klidné místo, což možná dělá i samotná rozloha. Pokud si budete chtít celý komplex projít pěšky, připravte se na to, že vám to může zabrat celý den. My jsme to vyřešili tak, že jsme si půjčili kola a velkou část komplexu jsme projeli na kolech. Nemusíte se bát, jakmile se začnete po komplexu procházet, dříve či později narazíte na někoho, kdo vám zapůjčení kola nabídne. Pro dvě osoby jsme za zapůjčení kol na časově neomezenou dobu zaplatili 1200 LKR (tedy cca 150 Kč). Návštěvu Polonnaruwy doporučujeme, když už nic jiného, dýchne na vás odsud trochu té srí lanské historie.
Z Polonnaruwy jsme se vydali na oběd ve výborné lokální restauraci typu "all you can eat". Tady jsme si dali mix mistrně připravené zeleniny, luštěnin a dalších složek jejich takřka vegetariánské kuchyně. Jídlo jsme završili ovocem a skvělým čerstvým džusem.
Následně jsme zamířili k Pidurangal Rock. Cestou nás však ještě řidič zavezl na jakousi farmu, kde jsme si zaplatili jízdu na domácím slonovi. Možná tím někoho zklamu, ale jízdu na slonovi doporučit nemůžeme a sami litujeme, že jsme se k tomu nechali přesvědčit. Zaprvé jde o jednu z největších pastí na turisty na Srí Lance - za půl hodinovou projížďku na slonovi kolem jezera se nestydí vám naúčtovat 50 USD, což je na tamnější poměry nehorázná částka. Zadruhé, a to je hlavní, v žádném případě nepodporujeme způsob, jakým je se slony nakládáno - myšleno kradení divokých slůňat ve volné přírodě a jejich brutální drezura, díky které jsou permanentně udržováni ve strachu, díky čemuž poslouchají. Slon není kůň, jde o velice inteligentní zvíře, jehož potřeba sociálních vazeb a emoce se přibližují těm lidským. Nehledě na potřebu volného pohybu. Držet ho jako turistickou atrakci jednoduše nepovažujeme za správné. Ten, koho toto téma zajímá, si může na internetu najít řadu dokumentů, ve kterých je celá problematika vysvětlena. Jedinou výjimku (snad) tvoří Millenium Elephant Foundation, které na svých webových stránkách proklamuje, že slony chrání. Doporučit bohužel nemůžeme ani slavnou Pinnawalu. Sice jsme tam osobně nebyli, ale od jiných cestovatelů jsme se dozvěděli, že se proměnila v obrovskou turistickou atrakci, která má s rezervací pro ochranu slonů už jen pramálo společného.
Dojem z celého dne nám vylepšil výšlap na horu Pidurangal Rock, menší, méně známou a turisticky tak nezprofanovanou sestřičku slavné Lion Rock. Určitě doporučujeme udělat si výšlap na tuto horu a Lion Rock se vyprdnout. Zaprvé cena. Pidurangal Rock stojí 1500 LKR - tedy asi 190 Kč na osobu. Za Lion Rock si zaplatíte 30 USD, tedy cca 680 Kč. Zadruhé výhledy - ty jsou úplně stejně úchvatné, jako z Lion Rock. Zatřetí samotný fakt, že z Lion Rock si prostě Lion Rock nevyfotíte, zato z Pidurangal ano. Výšlap na Pidurangal Rock je sice trochu náročnější a nevhodný pro fyzicky indisponované jedince či jedince trpící závratěmi, ale stojí za to! My navíc měli to štěstí, že jsme zde zažili úchvatný západ slunce.
DEN TŘETÍ - SIGIRIYA, DAMBULLA, SPICE AND HERBAL GARDEN, MATALE, KANDY
Třetí den na Srí Lance jsme se rozloučili se Sigiriyí a vydali se dál. Jako první jsme navštívili jeskynní chrám Dambulla. Z toho máme smíšené pocity. Opět - nádherné výhledy a určitě je skvělé se podívat, jak taky může vypadat Buddhistický chrám. Na stranu druhou jsme zde nestrávili tolik času, kolik jsme čekali. V chrámu nenajdete nic jiného, než sochu Buddhy na tisíc způsobů.
Z Dambully jsme se dali na cestu do Kandy. Po cestě jsme se zastavili v Arunalu Spice and Herbal Garden. Na místě se nás ujal velmi milý průvodce, doktor medicíny na místní ayurvédské klinice - jak se nám představil, který dokonce znal názvy jednotlivých bylinek v češtině. Provedl nás celou zahradou, ukázal nám rostliny pepře, zázvoru, skořice, kardamonu a dalších bylinek a vysvětlil k čemu se používají v Ayurvédské medicíně. Nakonec jsme si mohli sami, pod jeho vedením, uvařit dál a vyzkoušeli jsme si masáž a pleťovou kůru. Celá tato expozice byla zcela zdarma. Nutno ale dodat, že zcela očividně očekávají, že návštěvu zakončíte nákupem v místním předraženém shopu s ayurvédskými přípravky. My jsme tu něco nakoupili pro svou rodinu, ale nebojte se ve slušnosti odmítnout a odejít bez ničeho. Pokud je vám to nepříjemné, dejte jim pár tisíc rupií jako poděkování za prohlídku a jídlo. Rozhodně byste se ale neměli cítit povinováni tady utratit peníze. Upřímně, podobné ayurvédské produkty koupíte jinde levněji.
Cestou do Kandy jsme se dále zastavili v hinduistickém chrámu v Matale. Šlo o jediný hinduistický chrám, který jsme na ostrově viděli, ale zato neuvěřitelně krásný. Dovnitř jsme se bohužel nedostali, protože byl v době naší návštěvy uzavřen pro veřejnost z důvodu náboženského svátku. Nicméně jsme si chrám alespoň obešli zvenku, nafotili a pokochali jsme se.
Poslední zastávkou dne pro nás bylo město Kandy. Tady jsme se prošli kolem jezera a podívali jsme se do nákupního centra. :D Při procházce kolem jezera nás překvapil nádherný exemplář varana skvrnitého, který si jen tak odpočíval u jezera, respektive mezi jezerem a silnicí. Zvířat všeho druhu mimochodem na Srí Lance potkáte velké množství - zejména opice, psy, ptáky, ještěrky, varany a krávy. Je pravda, že jsme neměli příležitost projít si centrum města a více Kandy poznat, ale zas tak moc nás toto město nezaujalo. Řekla bych nicméně, že to bude spíš tím, že obecně dáváme přednost přírodě před městy. Jinak na Kandy není nic špatného.
V podvečer jsme se již přemístili do úžasného malého hotýlku v Kandyjských kopcích. Moc hezké ubytování, vlastní balkonek s výhledem na hory, palmy a další stromy a velice příjemný pán domácí, se kterým jsme strávili dobrou hodinku posezením a povídáním o Srí Lance a Evropě. Hotel se jmenuje Slightly Chilled Forest Villa.
DEN ČTVRTÝ - KANDY, RAMBODA WATERFALL, TEA FACTORY
Další den ráno jsme se vydali podívat do vyhlášeného Tooth Templu neboli chrámu Buddhova zubu. Vstup ve výši 10 USD/osoba byl sice na místní poměry trochu vyšší, ale ještě snesitelný a hlavně bych řekla, že stál za to. Za 2000 LKR jsme si pak najali průvodce z řad místních mnichů, což byla také dobrá volba. Díky němu jsme se dozvěděli hromadu podrobností o chrámu, jeho historii a tradicích spojených s tímto místem, o kterých bychom jinak neměli ani ponětí. Chrám určitě stojí za to, šlo o nejkrásnější chrám, který jsme na Srí Lance viděli, takže jeho návštěvu určitě doporučujeme.
V tomto místě bych ráda zmínila pár pravidel pro návštěvu buddhistických chrámů. Do všech buddhistických chrámů se vstupuje naboso (většinou je přítomna úschovna bot), bez pokrývky hlavy a se zahalenými rameny a koleny (platí pro ženy i muže). Pokud se chcete fotit s Buddhou, pamatujte, že byste k němu nikdy neměli stát zády. V chrámu Buddhova zubu je navíc tradicí (alespoň chcete-li prokázat úctu místním) přijít v bílém nebo světlém oděvu, který je tradiční.
Po návštěvě chrámu jsme se už jenom zastavili na "view pointu" nad městem a vyrazili do hor. Namířeno jsme měli do horského městečka Nuwara Eliya. Cestou jsme si udělali zastávku u vodopádů v Rambodě. Musím říct, že na tomto místě jsem musela obdivovat určitou vynalézavost (někdo by řekl vyčuranost) Srí Lančanů. K vodopádům totiž vede jedna jediná cesta, a to přes restauraci zdejšího luxusního hotelu. Jako taková "past" to funguje dobře. I my jsme se zde najedli. Šlo o jedno z nejdražších, a zároveň nejmíň chutných jídel na Srí Lance (přes 1000 LKR porce). Takže pokud tu nebudete zmírat hlady, doporučujeme vybrat si k obědu jiné místo.
Poslední zastávkou dne pro nás byla továrna na výrobu čaje. Absolvovali jsme soukromou prohlídku staré továrny, degustaci různých druhů čajů a nakonec si i nakoupili. Čaje tu koupíte logicky dráž, ale kvalitní a v pěkném balení - ideální jako dárek. :)
Z Tea Factory už jsme zamířili rovnou do městečka Nuwara Eliya, cesto jsme si udělali pár zastávek u čajových plantáží a podívali jsme se na zdejší poštu, kde jsme si nakoupili pohledy. V Nuwary Eliya nás čekalo první zklamání, co se ubytování týká. Původně jsme měli domluvenou noc v Lu Chalet Bungalow. Ukázalo se, ale že mají plno a tak jsme se museli spokojit s přespáním v náhradním hotelu Sampath Hotel. Na úvod bych ráda řekla, že se personál hotelu vážně snažil. Na uvítanou nám přinesli na pokoj čaj, udělali nám večeři v námi zvoleném čase a ani snídaně nebyla špatná. Na druhou stranu - budova hotelu byla na první pohled velmi stará a neudržovaná. Hotel budil zdání, jako kdyby na jeho údržbu naposledy sáhnuli britští kolonisté (samozřejmě nadsázka určená k povzbuzení představivosti). Pokoj byl vybaven manželskou postelí o šířce asi 140 cm a kratší, než 2 m (takže mému snoubenci čouhaly nohy ven). Přímo nad postelí bylo netěsnící okno a celý hotel nebyl vybaven žádnou formou topení - což by v horské oblasti s denní teplotou kolem 14 stupňů celkem problém. V koupelně byli poházené kýble na vytírání, kohoutky ve sprše moc dobře nefungovaly a v celé koupelně byla plíseň. Jak jsem záhy zjistila, čisté nebyly ani ručníky (na tom svém jsem při osoušení objevila cizí vlasy a podivné fleky) a ani koberec v pokoji (po půl hodině jsem měla úplně černé jinak světle růžové ponožky). Ani jeden z nás není nijak náročný na standardy ubytování, ale tohle bylo trochu za hranou. Byli jsme rádi, když jsme další ráno z hotelu odjeli.
DEN PÁTÝ - NUWARA ELIYA, ELLA
Ráno jsme se byli projít po městečku Nuwary Elyia. Jde o poněkud unikátní město, které v horách, příhodně v oblasti čajových plantáží, kdysi vystavěli britští kolonisté pro účely své rekreace. A tento fakt na vás dýchá z každého rohu. Domy, pošta, turistické stezky nebo park - to vše je vystavěno v tradičním britském stylu. V městečku prý najdete i golfové hřiště (tam jsme se my dívat nebyli). Udělali jsme si procházku po parku, po městečku a kolem rybníku. Následně jsme se už vydali na vlakové nádraží. Měli jsme totiž naplánovanou projížďku legendárním vlakem skrz oblast hor a plantáží s úchvatnými výhledy.
Na nádraží jsme dorazili se skoro 2 hodinovým předstihem. Přesto jsme se dozvěděli, že druhá třída (kterou jsme plánovali jet) už je vyprodaná a zbývá na nás buď první třída (což ale není tak autentický zážitek) nebo třída třetí. Jelikož máme dobrodružného ducha, rozhodli jsme se pro třetí třídu a - už bychom to znovu neudělali. Když vlak přijel, zjistili jsme, že (navzdory jízdence a informacím od zaměstnanců zdejších drah), stojíme na špatné části nástupiště a musíme do jiného vagonu. Když jsme se k vagonu procpali, byl už tak plný, že lidé stáli doslova všude, tělo na těle. V duchu jsme zaplakali, že o vyjížďku přijdeme a začali se s smiřovat s nudnou dopravou autem. Náš řidič, stejně jako místní průvodčí ale byli jiného názoru. Vzali nás k jedněm dveřím, poručili Srí Lančanům stojícím ve dveřích aby vystoupili a doslova nás nacpali do vlaku k protestujícím lidem. "Vyhnaní" Srí Lančané pak znovu nastoupili a měli nejlepší výhled - stáli přímo u dveří vlaku (které se nikdy nezavírají). Jestli jsme doufali v krásný výhled a líbivé fotky u dveří vlaku, přepočítali jsme se. Během první 1,5 hodiny jsme stáli uvěznění mezi davem dalších lidí v chodbě vlaku a doslova jsme se nemohli pohnout. Další část cesty se vlak už uvolnil natolik, že jsme se mohli trochu posunout a získat si nějaký životní prostor. Bohužel v této části jízdy už vyhlídky nebyly zdaleka tak hezké. Byl to možná nejvíc "autentický" zážitek, který jsme si ze Srí Lanky odvezli, ale už bychom ho neopakovali. Byli jsme šťastní, když jsme v Ella vlak opustili a mohli se dál vydat naším klimatizovaným autem.
Náš řidič nás chtěl vzít z nádraží opět rovnou do hotelu. To jsme ale radikálně odmítli. Už tak jsme strávili hodně času v autě a chtěli jsme si taky trochu užít ruch městečka. Proto jsme ho poprosili, aby nás vysadil kousek od "centra" a jen do hotelu sám. My jsme se pak vydali do jedné z místních restaurací (na jméno si bohužel nevzpomínám) a dali jsme si to nejlepší Rice and Curry (v přepočtu za cca 70 Kč/porce), které jsme na Srí Lance jedli. Po jídle jsme se šli trochu projít, nakoupili jsme si a nasávali atmosféru. Po setmění jsme si chytli tuk-tuk a nechali se zavést do hotelu Tea Forest Lodge, který se nám stal na tuto noc domovem. Hotel byl pěkný, čístý (i když postel měla už nejlepší léta za sebou) a s dechberoucím výhledem na plantáže a lesy. Jaká příjemná změna oproti Nuwara Eliya. I snídaně ráno byla vynikající, ochutnali jsme tu skvělou Srí Lanskou snídani a kochali se výhledem.
DEN ŠESTÝ - 9 ARCH BRIDGE, LITTLE ADAM'S PEAK, RAWANA WATERFALL
Po snídani v Elle jsme se rozloučili se zaměstnanci hotelu, naložili věci do auta a pěšky jsme se vydali k slavnému mostu 9 Arch Bridge, odkud jsme pozorovali projíždějící vlak. Vlak, most i úchvatnou přírodu jsme si vyfotili a procházkou jsme došli zpět k autu.
Následně jsme se popovezli malý kousek k Little Adam's Peak. Vedle Pidurangal Rock šlo o druhý nádherný výšlap s odměnou v podobě neuvěřitelného výhledu na srí lanskou krajinu. Výstup na Little Adam's Peak byl, překvapivě, zcela zdarma, což nás potěšilo o to víc. Zprvu se zdálo, že jde o takovou lehkou procházku, ale brzy se ukázalo, že alespoň špetku fyzičky potřebovat budeme. Zejména pak po prvním výšlapu, když jsme absolvovali přelez z jednoho vrcholku na druhý velmi náročnou a prudkou stezkou. Rozhodně nedoporučujeme sem chodit v žabkách (ve kterých jinak projdete skoro celý ostrov). Pokud se chcete vyhnout případným zraněním, chce cesta skutečně pevnou obuv nebo alespoň outdoorové sandále. Po sestupu z hory jsme se najedli v malé restauraci přímo pod vrcholem. Na to, že šlo o restauraci na hlavní trasy jedné z oblíbených destinací, tu nebylo nijak draho a jídlo bylo moc dobré.
Po obědě už jsme se rozloučili s Ellou a vydali se směrem do Tissamaharama, kde se nachází známé safari Yala. Po cestě jsme se pouze zastavili u vodopádů Rawana a u rýžového pole - poprvé v životě jsme viděli, jak se pěstuje rýže.
V Tissamaharamě jsme bydleli v moderním a dobře vybaveném hotelu Yala Grand Hotel. Pokoj byl prostorný a čistý. Postel velká, pevná a vybavená moskitiérou. Ke každému pokoji náležela vlastní teráska s gaučem. Hotel byl vybavený bazénem, čehož jsme ale my moc nevyužili. Poměrně brzy jsme se navečeřeli a šli jsme si lehnout. Další den nás totiž čekalo vstávání ve 4 ráno a odjezd na safari.
DEN SEDMÝ - TISSAMAHARAMA, YALA, DONDRA A CESTA NA MIRRISU
V 5:00 nás u hotelu vyzvedl předem domluvený řidič s džípem, který nás odvezl přímo na safari. Safari v Yale bylo drahým špásem a pokud jedete jako batůžkáři na budgetu, asi ho můžete rovnou vynechat. Safari nás vyšlo na 110 USD pro dvě osoby na půl dne (včetně pronájmu džípu s řidičem). Do parku jsme přijeli se svítáním a byli jsme zde celé dopoledne. Já osobně mám ze safari smíšené pocity. Na jednu stranu to pro nás byl úžasný zážitek, už jenom kvůli tomu, že jsme viděli divoké slony i se sloními miminky, kteří se procházeli doslova kolem nás. Na stranu druhou, pokud srovnáváte se safari v Africe, budete z toho na Srí Lance zklamaní. Počet zvířat k zahlédnutí není nijak velký (převážně sloni, bůvoli, pávi, varani, papoušci nebo krokodýli). Park je sice vyhlášen tím, že tam žijí levharti. Těch je tam ale málo a přirozeně se před lidmi spíše schovávají, takže šance je zahlédnout, je malá. My jsme to štěstí neměli. Co se mi na safari v Yale (stejně jako na dalších místech Srí Lanky) nelíbilo, byla absolutní netransparentnost cen a podmínek. Na webových stránkách parku se sice dozvíte nějaké informace o cenách. Ve výsledku ale zjistíte, že pronájem džípů s řidičem (bez nichž se do parku nedostanete) vlastně nezajišťuje samotný park, ale soukromí podnikatelé. A ti si samozřejmě nastaví ceny podle sebe.
Poté, co nás řidič odvezl ze Safari zpátky k hotelu, jsme si zabalili, naložili kufry do našeho pronajatého auta a nechali se odvézt na slavnou Mirrisa Beach, kde jsme měli naplánovaný závěrečný odpočinek. Cestou jsme se ještě zastavili u Dondra Lighthouse a - poprvé od svého příletu jsme viděli oceán! Komické bylo, že jedna z prvních věcí, které jsme viděli na jedné pláži cestou (zastavili jsme tu, abychom se trochu prošli) byla kolekce vyvěšených vlajek - české, slovenské a ruské.
V Mirrise jsme si vybrali další hotovost a nechali se odvézt k našemu hotelu - Dream Palace Family Guesst House. Rozloučili jsme se s řidičem a šli jsme se ubytovat. Co se mě týká, tak šlo o jedno z nejlepších ubytování na Srí Lance. Prostorný a ukázkově čistý hotel, vybavený lednicí, rychlovarnou konvicí, trezorem, fénem na vlasy a toaletními potřebami. Personál byl neuvěřitelně vstřícný a k pláži jsme se dostali během pár minut cestičkou kolem hotelu. Hned jsme se vydali na pláž. Byli jsme natěšeni na naše první vykoupání v oceánu.
DEN OSMÝ AŽ DEVÁTÝ - MIRRISA
Následující dva dny jsme strávili lenošením na pláži (kterou jsme si samozřejmě vzorně celou prošli), vycházkou na úchvatné vyhlídky a tzv. "secret beach" a to nejdůležitější - pozorováním velryb. Pozorování velryb a delfínů byl upřímně také důvod, proč jsme se vydali zrovna na Mirrisu. V jiném případě bychom zvolili spíše některou z menších a klidnější pláží. Mirrisa je taková "party beach" pro západní turisty, která se Srí Lankou nemá nic moc společného. Na druhou stranu se tu bez jakéhokoli hledání dobře najíte a napijete přímo na pláži. :)
Místo na lodi organizující výlety za pozorováním velryb (konkrétně Raja & The Whales) nám zařídil přímo zaměstnanec našeho hotelu, který nás ráno (v 6:00) také odvezl do přístavu. Výlet nás stál cca 50 USD na osobu. V ceně byla zahrnuta asi 3 hodinová plavba, bohatá snídaně, svačina a voda. Narozdíl od safari tady nepochybuji o tom, že to stálo za to. Šlo o investici, díky které jsme měli možnost pozorovat plejtváky obrovské (největší žijící tvor na světě), což je možné jen na pár místech na planetě. Plejtváků jsme viděli hned několik a byl to silný zážitek. Kromě toho jsme měli štěstí i na dvě stáda delfínů, kteří nám skákali kolem lodi. Navíc nám posádka lodi bezplatně poslala na e-mail své profesionální fotky z pozorování. Pozor si dejte jen na jednu věc, a to je mořská nemoc. Je nutné mít na paměti, že se plavíte na oceán, který nikdy není zcela klidný. Pokud vám bývá špatně třeba při jízdě autem, doporučujeme vzít si před plavbou pilulku proti mořské nemoci, které každá dobrá společnost zdarma nabízí svým pasažérům.
DEN DESÁTÝ - CESTA Z MIRRISI PŘES COLOMBO DO NEGOMBA
Ačkoli se nám vůbec nechtělo, nastal čas vypravit se směrem letiště a pomalu se rozloučit se Srí Lankou. Jelikož nám letadlo letělo další den ráno a my jsme se nacházeli asi 200 km od letiště, bylo jasné, že musíme ještě jednou změnit ubytování a přespat přímo v Negombu. Cestu jsme měli poněkud dobrodružnou a vystřídali jsme během ní 3 dopravní prostředky - tuk tuk, velký a klimatizovaný dálniční autobus a také malý lokální autobus bez úložného prostoru (takže zavazadla jsme měli vražená na sedadle vedle nás a u nohou). Jízdu tuk-tukem mám celkem ráda - alespoň příjemně fouká. K dálničnímu autobusu jsme neměli výhrady - splňoval evropské standardy. Ale jízda lokálním busem (v našem případě z Colomba do Negomba) byla opravdu "zážitkem". V autobuse se, podobně jako ve vlaku, nedalo hnout a bylo tam asi tak 30 stupňů bez klimatizace. Když jsme v Negombu z autobusu vystoupili, doslova jsme se lepili ke koženým sedačkám. :D Následně jsme si vzali další tuk-tuk a nechali se dopravit do ubytování.
Ubytování v Negombu jsme hledali dle recenzí a poprvé v životě jsme narazili. Nevíme, kdo ty recenze psal, ale za nás bylo naše poslední ubytování na Srí Lance děs a hrůza. Hotel se nacházel ve vzdálené rybářské čtvrti Negomba a po ruce nebyla ani žádná normální restaurace (jedli jsme v 5 * hotelu, ve kterém se akorát ubytovávala posádka Fly Emirates), okolí hotelu, pláž i ulice byly plné odpadků a hotelový pokoj byl tak špinavý, že jsme se štítili chodit zde bosi a na něco sahat. Vrchol všeho byl přístup pana majitele, který nám zaplacenou snídani donesl o půl hodiny později, než jsme se domluvili. Díky tomu (spěchali jsme na letiště, což jsme panu majiteli předchozí večer několikrát zdůraznili) jsme do sebe jen v rychlosti naházeli ovoce a zbytek jsme tam museli nechat. Hotel se jmenoval Green Ayurvedic Beach Resort a rozhodně ho nedoporučujeme. Cestou na letiště jsme zahlédli velké množství hotelů v mnohem hezčích částech Negomba a příště bychom se ubytovali tam.
DEN JEDENÁCTÝ - ODLET
Po ne zcela vydařené snídani v hotelu nám alespoň pan domácí zavolal tuk-tukáře, který nás za slušnou cenu odvezl na letiště. Na letišti jsme utratili poslední rupie (vyměňovat je zpátky se vzhledem k poplatkům nevyplatilo) a utíkali jsme na všechny kontroly.
Stejně jako na Srí Lanku, i domů jsme letěli s Aeroflotem. Respektive Rossyia Airlines - tyto dvě ruské aerolinky byly sloučeny a nikdy dopředu nevíte, se kterou vlastně poletíte. Let byl poklidný a měli jsme neskutečné štěstí. Na porostřední čtyřsedačce jsme totiž byli sami dva - krajní sedadla se neprodala. Při dvouhodinovém přestupu v Moskvě jsme si akorát tak stihli dát večeri u místního Burge Kingu a letěli jsme do Prahy. Jak už jsem psala na začátku - let s ruskými aerolinkami byl nad očekávání poklidný a příjemný.
V Praze ještě nejsme ani dva týdny a už vymýšlíme, kam se vypravíme příště. :)
ORIENTAČNÍ ROZPOČET CESTY (8.2.-19.2.2019)
Zpáteční letenky pro 2 osoby s odbavenými zavazadly (Praha-Moskva-Colombo, Colombo-Moskva-Praha): 29 150 Kč
Turistická víza pro dvě osoby: 1610 Kč
Cestovní pojištění pro dvě osoby: 900 Kč
Lokální SIM karty pro dvě osoby: 300 Kč
Pronájem řidiče + ubytování na 7 dní pro 2 osoby: cca 16 500 Kč
Ubytování Mirrisa: 3 noci/2 osoby, se snídaní: cca 2 500 Kč
Ubytování Negombo 1 noc/2 osoby, se snídaní: cca 900 Kč
Hotovost s sebou (vstupy, jídlo, zábava, suvenýry, dýška): cca 36 000 Kč
Celkem nás tedy 10 dní na Srí Lance vyšlo zhruba na na 44 000 Kč/osoba (nezapočítáno cestovní očkování). Nutno ale podotknout, že jsme vůbec nešetřili. Zhruba 10 000 Kč/osoba jsme utratili pouze za vstupy a atrakce. Většinu času jsme jedli v hotelových restauracích - mimo hotely se dá najíst levněji. Bydleli jsme v poměrně dobrých hotelích střední cenové kategorie - na Srí Lance se dá ubytovat o hodně levněji. Největší výdaj (kromě letenky) pro nás pak představoval právě řidič (550 USD/týden). Pokud bychom se na Srí Lanku vraceli, dopravovali bychom se samostatně - znalí tamějších poměrů už víme, co a jak. Například lokálním busem se můžete dopravovat takřka zadarmo :) Troufnu si říct, že se Srí Lanka dá objet (naše trasa) klidně o 15 000 Kč levněji. Posledními "neplánovanými" výdaji naší cesty byly suvenýry a dárky pro rodinu, kterých jsme si přivezli víc, než jsme očekávali.
A NA ZÁVĚR PÁR PRAKTICKÝCH TIPŮ V BODECH:
- Na Srí Lance se platí srí lanskými rupiemi (LKR). Kurz Kč vůči LKR v době naší návštěvy činil asi: 8,2 (8,2 LKR za 1 Kč).
- Pro přepočty měn je dobré alespoň zpočátku využívat aplikaci. Nám se osvědčila Currency XE.
- Srí Lanské rupie nejsou volně obchodovatelné. Směnit je tedy můžete až na ostrově a neměli byste je vyvážet. Nejlepší volba je přivést si americké dolary, které vyměníte prakticky kdekoli. Na některých místech je dokonce akceptují jako platidlo.
- Na letišti si pořiďte lokální SIM kartu. Stojí asi 150 Kč na měsíc.
- Ceny jídla jsou standardní / přijatelné do cca 800 LKR. Od 1000 LKR výš už je to drahé. Pokud člověk hledá, dá se najíst i kolem 400-500 LKR.
- Vyhýbat se projížďkám na slonech. Jde o past na turisty, z které místní rýžují velké množství peněz. Ke slonům se navíc nechovají nijak zvlášť dobře a dokud tento turismus budou západní turisté podporovat, životní situace slonů se nezlepší.
- V Sigiryi stojí za to Pidurangala rock. Lion rock je zbytečně předražená a přecpaná turisty.
- Co se buddhistických chrámů týká - stačí navštívit jeden nebo dva. Všechno jsou velmi podobné.
- Mirrisa beach je dobrá, pokud chcete pařit nebo se jet podívat na velryby. Klid tam ale nenajdete a ceny jsou tu napálené. Na druhou stranu máte vše - bary, restaurace, lehátka, lekce surfování..přímo po ruce.
- Doprava místními autobusy takřka zadarmo, ALE – zdlouhavé, špatně se orientuje v jízdních řádech, autobusy jsou staré a nemají úložný prostor, bez klimatizace, většinou přecpané.
- Vlaky jezdí málo a cesta trvá dlouho. Vyplatí se připlatit si za první třídu, protože jenom tak se dá sednout.
- Asi nejvýhodnější způsob dopravy v poměru cena/výkon jsou tuk-tuky, případně UBER taxi. Bacha ale na cenu. Bývá zvykem, že řidiči cenu nadsazují.
- Největší turistické pasti: jízda na slonovi, návštěva „tea-factory“, návštěva „herbal garden“ s „cookery demonstration“
- Smlouvat, smlouvat, smlouvat. Místní evropským turistům ceny několikanásobně nadsazují! Například 2 sošky sloníků z ebenového dřeva jsme u pouličního prodejce koupili za 3000 LKR. Ty samé jsme později koupili (dokoupili) v kamenném obchodě za 800 LKR!
Žádné komentáře:
Okomentovat