Recenze knihy Lásce na stopě

Autor: Alexandra Potter  
Název v originále: The Love Detective
Místo vydání: Praha
Nakladatelství: Kristián
Rok vydání: 2014
Překlad: Ivana Mičínová
Počet stran: 312

Věříte na lásku? Pokud ano, super. Pokud ne, buďte si jisti, že v tom nejste sami. Ruby Millerová už v životě zažila velké a hořké milostné zklamání, což jí dovedlo k přesvědčení, že nic takového jako láska ve skutečnosti neexistuje. Ironií osudu je však právě Ruby spisovatelkou píšící o lásce. Jenže, jak velí zdravý rozum, nemůžete psát o něčem, čemu nevěříte a na co jste rezignovali. A tak Ruby přepadá tvůrčí blok. Řízením osudu ji však právě tento blok přivádí do vzdálené Indie, kde se znovu dostává lásce na stopu.

Říct, že Lásce na stopě je pouze dalším emočně nabitým románem z řad červené knihovny, by bylo hrubé zjednodušení. Jako už mockrát předtím, i v tomto případě, se můžeme přesvědčit o mistrném literárním talentu Alexandry Potter. Nejen, že dokáže vymyslet a vytvořit ty nejkrásnější a nejromantičtější milostné příběhy, ona dokáže svým knihám dát i to „něco“ navíc, co z nich dělá bestsellery. V tomto případě se jedná o dynamicky se rozvíjející příběh plný vzrušení, dechberoucích zážitků a nečekaných zvratů, kterému dodává na kráse fakt, že se prakticky celý odehrává v Indii.

Ruby Millerová navíc není žádná ufňukaná, beznadějně romantická slečinka čekající na svého prince. Naopak, Ruby je prototypem samostatné ženy, která navíc, vzhledem ke svým zkušenostem, odmítá jakoukoli šanci, že by se mohla znovu zamilovat a která se usilovně snaží vyhýbat se jakékoli romantice.

Jenže které místo na světě by mohlo působit víc romanticky, než nádherný Tádž Mahal nebo překrásný Rádžastán uprostřed svatební sezony? A když navíc cestujete, tak jako Ruby, s pohledným američanem, je na „malér“ zaděláno.

Máte-li náladu na lehčí, přesto však poutavé a vzrušující, čtení, určitě bych vám Lásce na stopě doporučila. Pevně věřím, že většina čtenářek se s Ruby okamžitě identifikuje, bude se společně s ní smát a bude společně s ní smutnit. Sama za sebe musím přiznat, že jsem se na konci knihy neubránila dojetí a i slzička padla. :)

 Samozřejmě netvrdím, že je kniha pro každého a že by si ji měli všichni hned přečíst. Příznivkyně daného žánru, případně přímo spisovatelky, nicméně docela určitě nadchne.

Nakonec bych ráda vyzdvihla moc povedené grafické zpracování obálky, které krásně vystihuje celkový příběh a čtivý styl psaní, kterým se autorka vyznačuje. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nenapadá mě jediná věc, kterou bych knize vyčetla.

Hodnocení: 5/5

Recenze knihy Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

KONEČNĚ! Konečně jsem dodělala státnice a konečně mám zase po delší době čas sednout k počítači a psát na blog. Za poslední dobu jsem přečetla pár knih, o které bych se s vámi ráda podělila. Tak tedy – začněme knížkou, kterou už mám na seznamu přečtených knih takové tři měsíce, která se mi zalíbila a na jejíž pokračování se v dohledné době chystám.

SIROTČINEC SLEČNY PEREGRINOVÉ PRO PODIVNÉ DĚTI

Autor: Ransom Riggs    
Název: Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
Místo vydání: Brno
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2012
Překlad: Bronislava Grygová
Počet stran: 358

Představte si, že byste mohli cestovat časem. Líbilo by se vám to? A co kdybyste se mohli vrátit jen do jednoho konkrétního okamžiku v minulosti? Vrátili byste se? Přečtení tohoto trochu bláznivého a hodně poutavého fantazy románu, by vám o tom mohlo poskytnout určitou představu.

Události druhé světové války, v jejímž prostředí se děj částečně odehrává, jsou nám všem notoricky známé. Všichni jsme slýchali strašlivé historky o nacistických monstrech. Jenže co když nacisté nejsou těmi jedinými monstry ve hře? Příběh vyprávěný ne příliš zajímavým a přespříliš nejistým dospívajícím chlapcem, nás zavede do míst, o jejichž existenci nemá běžný smrtelník ani ponětí a seznámí nás s boji probíhajícími na pozadí bojů druhé světové války.  Autorovi se podařilo něco, co se dá považovat za jednu z priorit všech spisovatelů fantazy žánru – stvořit vlastní, fungující a poměrně dobře propracovaný svět. Na rozdíl od světů, které vídáme například v nejrůznějších vesmírných ságách nebo třeba ve veleúspěšném díle G.R.R.Martina (Hra o trůny), tento svět není zcela oddělený a koexistuje paralelně se světem reálným, nám všem důvěrně známým, se kterým se neustále vzájemně prolíná.  Dovoluji si tvrdit, že právě tento prvek, tedy postavení reálného a fantazy těsně vedle sebe a fakt, že zdůraznění tohoto kontrastu perfektně funguje, dodává dílu to „něco“, co dělá z knihy úspěšné literární dílo. Ransom Riggs jako by nám románem říkal „hele, sice žijete v obyčejném světě, ale i v něm se můžou dít neobyčejné věci“. A to je věc, která láká. Co se mi dále na knize líbí je její pěkné grafické zpracování a zapojení zajímavých fotografií „podivných dětí“, které tak nějak dodávají na pocitu autentičnosti.

Každá mince má však dvě strany a abych nezůstala pouze u chvály, musím doplnit také drobnou kritiku. Celkově dílo hodnotím kladně a knihu jsem četla občas až se zatajeným dechem. Nicméně si nemůžu pomoct, ale druhá polovina románu na mě působila tak trochu uspěchaným dojmem. Zatímco v první části Riggs pozvolna a pečlivě rozvíjí svůj děj, druhá polovina je poněkud nahuštěná a místy to působí, že už se chtěl honem posunout dál. Určité scény, jako například útěk před nestvůrami či záchrana slečny Peregrinové, by si dle mého soudu zasloužily více pozornosti a více rozvést.

Mám-li to však shrnout, hledáte-li zajímavou odpočinkovou četbu, určitě se nebojte po Sirotčinci slečny Peregrinové sáhnout. Za přečtení rozhodně stojí.

Hodnocení: 4/5